Sójové šroty – L Pro, M Pro, H Pro
Sója luštinatá (Glycine max) se řadí mezi luštěniny (čeleď bobovitých – Fabaceae syn. Motýlokvěté – Papylonaceae nebo vikvovité – Viciaceae).
Sója je jednoletá rostlina, s hrubým kulovým kořenem, který proniká do hloubky 1,5 až 2m. Od kůlového kořene se rozvětvují dlouhé postranní kořeny. Rostliny jsou 20 – 150 cm vysoké, v závislosti na odrůdě a růstových podmínkách. Lodyha je přímá, prohýbaná, hranatá, někdy hustě obrostlá trichomy, u některých odrůd ovíjivá. Celá rostlina je pokryta chlupy různě zbarvenými, nejčastěji žlutými a bílými. Sója má listy složené ze tří vejčitých, měkkých, chlupatých lístků různého tvaru a velikosti a z palistů. U většiny botanických forem sóje listy při zrání opadávají.
Plodem sóji je lusk, pokrytý, jako celá rostlina, chmýřím. Vyrůstá ze semeníku, mívá různou velikost, tvar i barvu. Zralé lusky jsou žluté, rezavé, světle hnědé. Jejich počet na jedné rostlině se mění od 10 do 400. Lusk uzavírá 1 – 4 semena, která jsou oddělena houbovitými přehrádkami. Semena jsou žlutá, zelená, hnědá, černá nebo dvoubarevná. Mají hořkou chuť.
Sója ve formě sójové moučky a sójového extrahovaného šrotu je používána do krmných směsí pro drůbež, prasata a skot především jako bohatý zdroj dusíkatých látek. Sójový protein je vysoce stravitelný. Zejména profil aminokyselin je vhodný pro drůbeží brojlery a nosnice vzhledem k vysokému obsahu lysinu, tryptofanu, isoleucinu, valinu a treoninu a to společně s téměř optimálním poměrem leucinu/isoleucinu. Sója je deficientní na obsah sirných aminokyselin. Sójová moučka je často považována jako „zlatý standard“ vzhledem k ostatním proteinům. Na druhé straně sója obsahuje antinutriční faktory, které vyžadují její další zpracování za účelem snížení nežádoucích účinků. Hlavním problémem v sójové moučce je přítomnost antitrypsin faktoru. Zahřátí na 80°C po dobu několika sekund snižuje vice než 90% této aktivity, avšak nadměrné tepelné ošetření vede ke snížení stravitelnosti bílkovin.
| Prodejní označení | Obsah N látek v % |
| L – Pro | 40 – 43 |
| M – Pro | 43 – 45 |
| H – Pro | 45 – 48 |
Kromě bílkovin a aminokyselin však krmiva na bázi sóji obsahují až 40% sacharidů s rozmanitými nutričními, fyziologickými a dalšími vlastnostmi. Sójové sacharidy můžeme rozdělit na nestrukturální a strukturální. První skupina zahrnuje hlavně nízkomolekulární cukry, které slouží jako zdroj energie, nebo jsou naopak nestravitelné a jsou fermentovány střevními bakteriemi. Do druhé skupiny patří látky vysokomolekulární, jejichž význam, stravitelnost a fyziologické funkce nejsou zcela objasněny.
S ohledem na současný stav našeho zemědělství, charakterizovaný mimo jiné stále se zmenšujícím rozmezím živočišné výroby, zejména výrazným snížením stavu dojnic a prasat, poklesem ploch víceletých pícnin, především jetelovin, zúžením osevních postupů, se ukazuje nejen jako účelné, ale i nutné poskytnout větší prostor ve struktuře rostlinné výroby luskovinám, hlavně sóji. Její význam není u nás plně doceňován. Pěstování sóji je velmi prospěšné i pro úrodnost půdy. Sója zlepšuje fyzikální, chemický a biologický stav půdy, čímž se zvyšuje její produkční schopnost. Pěstování sóji ve vhodných oblastech může být přínosem nejen pro produktivitu vlastní rostlinné výroby, ale s ohledem na její nutriční a biologickou hodnotu i pro výživu lidí a hospodářských zvířat. Spotřeba extrudované sóji jako komponentu pro výrobu krmiv pro drůbež, prasata, skot, ryby a domácí zvířata stále roste.
